Co (ne)vidět v Lichtenštejnsku
Brouzdaje Alpami, ocitl jsem se jednoho horkého letního odpoledne v Lichtenštejnsku. Jelikož celý výlet byl notně nahodilý, neměl jsem ani nijak zvlášť nastudováno, co je v této zemi zajímavého. Tak trochu jsem spoléhal, že vystačím s teorií, že je-li něco v tom jediném městě, asi to neminu. I zadal jsem do navigace centrum města, navigační bod projel po hlavní ulici a... neviděl nic zvláštního. Z celé země mám tedy nenápaditou fotku hradu nad městem, kterou zná Google v milionech provedeních. San Marino bylo parádní, ale co je tady?
Shodou nejnepravděpodobnějších náhod jsem se nedávno setkal s Lichtenštejncem na jednání v české pobočce anglické firmy. Jelikož jsem se ani do té doby nikterak po lichtenštejnských zajímavostech nepídil, byla konečně příležitost se zetpat. Odpověď "...tam není vůbec nic..." mě přinejmenším potěšila, protože jsem žádné to turistické must see patrně opravdu neminul. Tak alespoň jedna scenérie od hraniční čáry... (Z galerie Alpy 2012)
Plechová elegance
Nejsem nijak velkým fanouškem značky Porsche. 911ka je jistě fascinující dílo, ale oproti nabroušeným italským sporťákům mi přišla vždycky na pohled nudá. Dovedl bych si však sebe představit například ve starém Speedsteru, z jara a... kupříkladu na azurovém pobřeží. Zvlášť teď, v hnusném podzimu je to pěkná představa. V každém případě nelze Ferdinandovi v motoristickém světě upřít úspěch a pojedete-li někam přes Gmünd, stavte se v malém muzeu, nasát atmosféru...
Nejlepší alpské svezení
Nedaleko od přeslavného Grossglockneru je o něco méně slavná, leč též placená silnice - Nockalmstrasse v parku Nockberge. Měl jsem v plánu tudy projet, pokochat se rozhledy a vydat se dál na východ. Přecejen už jsem tu jednou byl, tenkráte při své první motorkářské cestě do Říma.
Od minula jsem si vybavoval hlavně klikatou silnici, ale letos jsem měl před sebou dalších pár týdnů času absolutně bez plánu, takže jsem si všímal o něco více i okolí. A tak jsem lezl po naučných stezkách, portrétoval strakaté krávy, vyhlížel do dálek, kontinuelně ujídal zásob a jezdil sem a tam až do šesté večerní. Zůstal bych určitě i déle, ale od šesti platá pro uřvané motorky zákaz vjezdu, neb příroda se zřejmě chystá ke spánku. Na tomhle kusu silnice, obklopen fascinující přírodou, jsem tak strávil jeden z nejlepších motorkářských dní, jaké si můžu přát...
Cestopis z Provence
Zápisky z cest na motorce po Provence, tentokráte spíš po horách, národních parcích a s odpočinkem v Camarque. V cestopisu je spousta dokumentačních fotek, které nemám v galerii. Kdo se chystá do kraje levandulí, může se tedy inspirovat tady.
O (d) létání
Podzim je pro mě každoročně dobou rozpolcení osobnosti na barvami nadšeného fotografa a do deprese upadajícího motorkáře. S vidinou brzkého konce kombinování obou zálib, vydávám se po večerech na motorkářské courání kolem komína každý volný večer. A vůbec netuším, jestli je něco jako ideální sezóna balonářů, ale nad tím polem jich v posledním slunci dneska poletovalo minimálně pět...
Fejeton: Poučení (pro) nadšeného fotografa
Tvorba nadšeného fotografa projde v průběhu let mnoha zlomovými okamžiky. Objev existence clony, kinofilmu po dědečkovi, vzteky zlomený stativ po kritice prvního HDR, či série snímků depresivních zátiší v důsledku zlomeného srdce. (pokračování na Digimanii)
Střážce pevnosti
Kdyby přecejen přišly ještě nějaké záchvěvy horkého léta, je poměrně dobrým nápadem schovat se za metry betonu do chladných bunkrů Československého opevnění. Pěchotní srub Březinka je jedním z nejzachovalejších a zdejší průvodci se vám budou věnovat s nevídaným nadšením, konkrétně nám se věnovali až do slunce západu, dávno po oficiální zavíračce.
Vydali jsme se sem v rámci (patrně již tradičního) dvoudeního motorkářského výletu za absurdním cílem - tentokráte do nejchudší obce v republice - Vikantic. Když jsme do vesnice s Honzou a Hankou dorazili, scéna se podobala situaci, kdy tučňáci z Madagaskaru konečně dorazí na Antarktidu. Ve Vikanticích není zajímavého totiž vůbec nic, což jsme s Honzou také předpokládali. Jen Hanka byla k dalším spolujízdám trochu skeptická. Napsal-li by k tomu dni někdo scénář, vypadal by nějak takhle:
Hanka: (otráveně) ...když to tady vidim, tak ta Bazinga (Březinka, pozn. vypravěče) byla ještě zajímavá!
Já: Kdybysme tam vydrželi ještě chvíli, třeba by nás nechali vystřelit z houfnice.
Honza: Třeba bysme tam mohli i přespat.
Já: Já bych v pevnosti spal!
Honza: Já taky!
Hanka: (poté, co se na ní upřely naše pohledy a krátkém zaváhání) ...já už s váma nebudu jezdit!
Střípky ze Slovinska
Při alpském putování jsem zavítal i na sever Slovinska, osvědčenou trasou přes Triglav, kolem Soči a malými venkovskými silničkami k Bledskému jezeru. Ještě jsem ani nestihl nastavit rozumně aparát a kolem projel chlapík na kajaku. Ideální na fotku, zdálo se mi. A tak jsem poladil techniku a čekal... a čekal... a během dvou dalších hodin už nepřiplavala ani kachna...
Kostelní kreativa
Hundertwasser byl bezpochyby originálním architektem. Zdálo by se, že splácání barev bez použití pravítka není vědou. Ale věci, považované za geniální, bývají většinou jednoduché... Génius nebo blázen, městečku Bärnbach přinesl zběsile barevným kostelem jinak jistě nedosažitelný kousek slávy. Více o kostelu zde.
Fotografové vs. malíři
Odvěký spor. Tedy aspoň od věků, co vznikla fotka. Nebo chvilku potom. Ze začátku jistě ani focení nebylo nic snadného.
...Nadšený fotograf neopustí svůj koníček za žádné okolnosti, a tak přišlo na rozpravu o focení i v hlučném a potemnělém baru, ačkoli vřeštící aparatura a temnota toho místa ani jedné činnosti nenahrávaly... Více na Digimanii.
Křídla v Alpách
Projížděl jsem prvními kopečky před rakouskými Alpami a spatřil první z předalekých výhledů na své cestě. Zanechal jsem stroj u cesty pod mezí, vybalil svačinu a kochal jsem tím klidem kolem. V tom se nademnou ozvalo zašustění a přes hlavu se mi vzneslo první křídlo. A pak další a další... Ten pohled shora jsem jim trochu záviděl...
